Na politicích, jak se říká, často nenecháme nit suchou. Kdykoliv tito o něčem rozhodnou, musí počítat s tím, že se najde někdo z jejich poddaných, komu se to nebude líbit. A protože je dnes demokracie, musí počítat i s tím, že si to taková potrefená husa nenechá líbit a ozve se. A to i dost hlasitě a nepříjemně. Protože jaká je pravděpodobnost, že se rozhodnutí nějakého politika nebo strany bude líbit všem? Skoro nulová. A i když se najde téma, které nikoho nenaštve, dá se předpokládat, že jeho realizace neproběhne úplně hladce a nějací ti kritici se přece jenom najdou.
Vezměte si třeba velký problém, jímž je pro Evropu migrace. Dříve migrační krize. Kolik si toho musela vyslechnout třeba Mutti Merkel za svůj názor, že to Němci zvládnou! A kolik si toho musela vyslechnout později od někoho jako my, když se zjistilo, že to Německo nezvládne a chtělo by tedy některé přijaté migranty přesunout třeba právě k nám! Nebo si vezměte finanční politiku. Když někdo z politiků rozdává příliš štědře státní peníze, zejména ty, které nemá, sklízí kritiku od rozumných lidí. A jakmile takového populistu vystřídá někdo, kdo utáhne kohoutky, ozvou se ti druzí, ti, k nimž najednou přestal být stát příliš štědrý.
Když chce někdo z politiků v dnešní době spolupracovat s Ruskem, je pro spoustu lidí vyvrhelem podporujícím válku. A když nechce s Ruskem pro změnu nic mít, rázem je vyvrhelem také, protože tím komplikuje třeba zásobování naší země plynem, což vedlo ke zdražování. A když chce někdo pomáhat Ukrajincům, kteří utekli právě k nám, nebo když hodlá podporovat jejich zemi zbraněmi, je vyvrhel, který se stará o cizí lidi a zatahuje nás do války, zatímco nechává vlastní lidi na holičkách. Politici se prostě nezavděčí. A aby to obzvlášť neměli snadné, musí spolupracovat s jinými zvolenými politiky a nalézat kompromis i s těmi odlišně smýšlejícími. A zkuste si to sami, jaké to je dohodnout se s někým, kdo s vámi nesouhlasí.